Sáhnout si na dno dosažením vrcholu I.část

Dnešním příspěvkem Vás tentokrát nebudu provázet já, ale moje úžasná sousedka Káťa. 

Nedávno jsme totiž společně vyrazili na výlet.. no jo, ale chcete vědět jak to vlastně celé bylo?

Kdo kdy netoužil vylézt na nějakou tu horu…pokořit vrchol a kochat se výhledem do krajiny jímž jsou obdařeni jen ptáci a piloti, vylézt na vrchol a zvolat „ Dal jsem to!“

Ač se to někomu může zdát divné, i já jsem zatoužila po tomto pocitu. 

Začala jsem tento sen šířit do svého okolí a kupodivu narazila na pozitivní ohlasy. 

Dali jsme si smělý cíl – Sněžku, ovšem nikdo z nás /ehm..většina z nás, Mončo/ nemá fyzičku a tak jsme se rozhodli pro postupné „otužování“ ve výšlapech. 

Plán je tedy následovný:  Říp – Milešovka – Ještěd – Sněžka :-).

Level 1 – Říp 455 m n.m.

Sestava: já – Káča, Monča, Clarky a Slávista s pejskem Benjaminem, Zdenka s retvívříma holkama Betty a Shelby, „Modřanská“ + její mamča, otčím a sestřička

Sraz naplánován na 9:10 na Hlavním nádraží a jak to říká moje oblíbená filmová postavička lev Alex - je to opravdu hlavně nádraží. 

Všichni se scházíme, kdo je dochvilný se ihned pozná a stará známá celebrita „Modřanská“ má opět zpoždění :-)

• úkol číslo 1 – koupit lístky nebyl absolutně žádný problém, paní prodavačka ač pomalejší, brzy z našeho štěkání pochopila, že chceme skupinovou zpáteční s přestupem a psí jízdenku také :-)
• úkol číslo 2 – koupit kávu,  Monča zběhlá v „ježdění z hlaváku“ nám doporučila týpka u nástupiště. Nicméně jsme raději neponechali nic náhodě a kávu zakoupili již v předstihu.
• úkol číslo 3 – najít ten správný vlak – úkol zdál se býti snadný, nicméně nám dráhy krapet zabrnkaly na nervy a číslo nástupiště sdělily až na poslední chvíli, naštěstí nás ve vlaku starší pár uklidnil, že opravdu sedíme správně.

Cesta ubíhala v příjemné náladě a dokonce i přestup ve Vraňanech proběhl jako po másle. Na startu, ve vesnici proslavenou tím, že je zde údajně pohřbený Praotec Čech s názvem Ctiněves, nás čekali další účastníci výšlapu od „Modřanský“ z Odolený Vody.

Cestou necestou nás nepřecházel humor, ač nebylo moc vidět přes všudypřítomnou mlhu. Nakonec jsme došli k ceduli, která hlásala vrchol hory 0,5km. Já se Slávistou jsme zaplesali jaká je to pohodička... než naše oči spočinuli na terénu, který nás čekal :-D stoupání v úhlu 85°. 

Po pár minutovém sebezapření se i mě podařilo vyškrábat se až na vrchol a to díky mé zachránkyni „Modřanské“, která mě napojila svou extrašťávou :-)

 

Nahoře jsme se občerstvili na příjemné zahrádce místním pivem, limčou a řipskou medicínou, jen Clarky byla obdařena nečekanou osvěžující sprškou piva, kterou jí uštědřili její dva milovaní :-) pak to jeden sváděl na druhého /respektive Benjamin jen koukal, proč za to může on/.  

Po krátké pauze jsme se vypravili na obhlídku zdejší rotundy a vyhlídky, kde se nám s pomocí ostatních kačerů podařilo i odlovit ukrytou kešku. Po cestě do Ctiněvse jsme měli štěstí odlovit ještě jednu a už svižným krokem pěkně šupajdili domů.

Ani večer jsme ovšem nezaháleli a jak to u každé správné akce je již zvykem i po téhle se konala after party :-) ve formě vínka, pizzy a Černých historek ať již ze středověku nebo o sexu.

Jako shrnutí tohoto elaborátu bych chtěla všem, kdo ještě tuto národohrdostní památku nenavštívil, ať tak učiní. Krásný výhled do přírody, pěkná procházka s brutálním stoupáním a nahoře příjemné posezení, kde srdce každého Čecha zaplesá nad lahodným národním mokem.      

               

Děkujeme Praotci Čechu!

A jak probíhají výlety u Vás? Kam vás nohy v minulosti zanesly?

Pac a pusu

C&K