09.12.15

Konec je někdy nový začátek

Ahoj zlatíčka,


tenhle článek jsem si v duchu psala už snad desetkrát, ale nikdy jsem si nesedla ke klávesnici a nesepsala ho.. nepříjemné úkoly totiž většinou odkládáme.

Chtěla bych Vám na začátku strašně moc poděkovat! Za to, že čtete, za to, že komentujete, a že jste tu pro mne byli.



Aby mohlo začít něco nového, musí někdy něco starého skončit. Nejspíš. V mém případě je to blog. Určitě jste si všimli, že už tu pro Vás nejsem jako dřív.


Dřív jsem po každém výletu nebo zážitku přímo běžela přetahovat fotky z Nikona, pak jsem strávila několik hodin úpravami a sepisováním dobrodružství.
Když se mi povedly upéct muffiny nebo bábovka, dokumentovala jsem Vám vznik svých kuchařských kouzel.
Když jsme jen tak blbli s Benjaminem  a tvářil se roztomile, tak jste to věděli jako první.

Byl na to čas, byla na to chuť a bylo to pro mě TO, co mě naplňovalo.
Blog by mě naplňoval i dnes, chutě mám pořád, ale to, co nemám je TEN čas.

Ani netušíte, kolik dobrodružství a zážitků jsem za poslední měsíce prožila.
Kolik trápení jsme si zažili s Benjaminem na veterině přes léto a podzim (asi tak 35 návštěv).
Jakou jsem viděla nádhernou přírodu, západy slunce a kolik nápaditých schovek na kešky jsme objevili.
Nebo jak se mi nepovedla bábovka ani cukroví, ale za to jsem vymyslela skvělou sýrovou omáčku a snědla jsem asi tak 20 porcí hrachové polévky.
A taky jak vypadá můj byt, jak je provoněný novými svíčkami a mám úžasný obrazy, na které nemohu sehnat rámečky.

Chtěla bych si teď svůj život žít víc offline. 


Pokud bych Vám moc chyběla, s online světem zůstanu nadále propojená přes INSTAGRAM.
A Vás, blogerky, číst nepřestanu.. zpříjemňujete mi každé ráno :-)



Pac a pusu


C.


P.S. Třeba je čas začít psát svoji vysněnou knihu..

18.11.15

Radosti a sladkosti z Yankee Candle obchůdku

Ahoj zlatíčka,

nedávno jsem se ségrou navštívila obchůdek Yankee Candle v Praze (Na Rybníčku 5). Prostě jsem si řekla, že na netu na slepo nakupovat nebudu, a že prostě do toho obchodu pojedu. Jak jsem řekla, tak se stalo. Krámek jsme našly bez problémů (vy to taky zvládnete, i když nebudete z Prahy - stačí projít z I.P. Pavlova přes Legerku směrem dolů) a už zvenčí působil kouzelně.

V krámku byla ochotná slečna, která ani nemrkla, když jsme tam začaly se ségrou všechno systematicky očuchávat. Předem jsem si dala limit, že mohu koupit maximálně dva vosky a dvě votivky. Velkou svíčku jsem nechtěla, trošku by mi bylo líto těch peněz - přeci jen dát za jednu malinkou svíčku přes tři stovky je au! Za to votivní svíčka a vosk už tak cenově nebolí :)

Regály jsou v obchůdku rozdělené, tak jako jste zvyklí na internetovém obchodě YC. Tedy na sezónní svíčky a svíčky v akci, ovocné, květinové, svěží, kořeněné a ty co voní jako jídlo.

Určitě jsem šla na jisto po novince Berry Trifle. Dřív jsem měla votivku Berrylicious, což byla vlastně borůvka a smetana. Nejlepší vůně ever. Bohužel teď borůvkovou mají jen Blueberry Scone, a pouze ve velkém provedení. Ale zpátky k Berry Trifle, je to vůně, která Vám připomene nedělní ovocný koláč u babičky, takový ten opravdový, poctivý s pořádnou dávkou vanilky navíc.

Berry Trifle (Ovocný dezert s vanilkovým krémem)
Lahůdková šťavnatá vůně čerstvého bobulového ovoce, utápějící se v bílé peřince z jemného vanilkového krému. Mňamka!


A pak už to moc jisté hledání nebylo. Očuchaly jsme tam poctivě fakt všechny svíčky! Měla jem dopředu i napsaný seznam těch, které mě zaujaly na netu. Zklamaná jsem rozhodně nebyla, jen jsem se nemohla rozhoupat a vybrat tu nej! Chtěla jsem něco sladkého, co Vám připomene cukroví nebo perníčky. Což bylo celkem těžký, protože Vánoce, cukroví i perníčky charakterizuje skořice. A tu jsem nechtěla. Proto padla moje volba na andělsky růžový vosk Snowflake cookie, který voní jako nejjemnější cukrová poleva. Při prvním zapálení byla vůně "až moc" .. ale postupně se mi v bytě rozlinula nevtíravá slaďounká vůně cukroví..a voní do teď!

Snowflake cookie (Cukrová vločka)
Dokonale krásné vánoční cukroví, pečlivě ozdobené sladkou růžovou polevou, bude nádherně ladit s interiéry v bílé, růžové či fuchsiové. 


Další tutovkou pro mě byla Strawberry Buttercream. Tuhle sladkou tečku jsem měla loni v provedení malého classicu. A stála za to. Proto jsem se rozhodla si ji vzít i jako votivní svíčku. Voní jemně, sladce, nenásilně. Prostě jako by k Vám domů prostě patřila.

Strawberry Buttercream (Jahody se šlehačkou)
Mňam! Absolutně neodolatelná lahůdka ve formě šťavnatých sladkých jahod, utopených v nadýchané krémové šlehačce.


A poslední tip je zároveň je zároveň YC vůně měsíce. Brusinková Cranberry Ice je nezaměnitelná pro svou jasnou a svěží vůni brusinek. Brusinkové "příchutě" jsou celkem populární a proto si můžete vybrat i z více druhů: Cranberry PearCranberry Twist a nebo třeba Mandarin Cranberry.

Cranberry Ice
Svěží, lahodná a sladká. Chladivá, povzbudivě a sladce šťavnatá vůně zmrzlých brusinek.




Pro tisíc vůní a moji nerozhodnost jsem si zapomněla koupit Vámi všemi opěvovanou Aloe Water. Taková škoda! Máte ji? Je fakt TOP? 
Taky mě mrzí, že Vám sem nemůžu dát fotky - venku je již brzy tma a doma jsem si zatím nevytvořila žádný pěkný fotokoutek.. ale co není, může být :) Snad mi to prominete..
Jo a sestra si nekoupila nic?! Nepochopím :)

Co Vy a voňavé svíčky? Patříte k milovníkům Yankee Candle? Jakou vůni byste si koupily Vy a jakou třeba vůbec ne?

Pac a pusu

C.

06.11.15

Jak jsem se zamilovala do lapače snů, a proč ho budu mít napořád?

Kdysi dávno indiáni věřili na zlé a dobré duchy.
Ne, že bych na ně dnes věřila také, ale.. Nikdo z nás nechce dobrovolně v noci snít o děsivých klaunech, o smrtících hadech a pavoucích nebo o hrůze nahánějící temnotě. Naopak krásné, příjemné a sladké sny chce každý z nás.
Nedávno jsem se rozhodla, že to pro hezké sny udělám ze své strany maximum. A tak jsme s mamkou a ségrou vyráběly jedno odpoledne dokonalé i méně povedené lapače snů..


Můžu vám říct, že nejsem nějak zručná - holt jsem to po mamce nepodědila. Ale i přesto mám ze svých ručně vyrobených lapačů neuvěřitelnou radost!
Návod na výrobu najdete určitě na netu, stylů je nekonečně mnoho. Takže pokud se chystáte lapač snů vyrábět, určitě zabrouzdejte na Pinterest, ať se pokocháte a nasbíráte tu správnou inspiraci!

Já bych Vám chtěla jen trošku přiblížit co vlastně takový lapač snů je a kde se tady vzal :-)

Lapač snů je starý indiánský talisman, který má za úkol zachytávat energii. A tím, jak důmyslně je vyrobený a složený, tak tu energii dělí. Lapač je složený z peříček, obroučky s pavučinou a z korálků. Nejdůležitější úloha lapače je tedy zachycení energie do kruhové obroučky, kde pak pozitivní energie a hezké sny projdou přes peříčka až do Vaší mysli. A naopak negativní energie nemá šanci se promotat přes pavučinu, protože špatná energie nezvládá fungovat s harmonií. Takže se zachytí v kruhu pavučiny a až ráno vyjde slunce, tak je spálí ranní paprsky.

Pokud má lapač snů uprostřed kamínek nebo korálek, má symbolizovat nás/vás. Kruh je potom znázornění našeho okolního světa. Další význam se přikládá i barevné kombinaci, ale tomu zase nepřikládám takovou váhu já.

Zelený a hnědý lapač je blíže spojen s přírodou a zemí, červený by měl značit touhu, dobrodružství a akčnější požitky, modrý a bílý by Vás měl uklidnit, růžový je znamením lásky a přátelství a fialový přitahuje magii. A černý? No hádejte ;-)

Legenda vypráví, že lapač snů byl vytvořen jako talisman. Kdysi dávno, se vydal kněz Lakota na vysokou horu. Zde ho dostihlo jakési zjevení ve tvaru obrovského pavouka. Byl to dávný učitel moudrosti a zároveň pěkný záporák Iktomi. Iktomi začal na vrbové obruči, zdobené peřím a korálky tkát pavoučí síť a povídal knězi o koloběhu života. O tom, jak se z dítěte stane dospělý, jak člověk stárne a na sklonku života je z něj opět dítě.
Řekl: " V každé fázi života nás ovlivňuje mnoho sil, dobrých i zlých. Když posloucháš dobré síly, vedou tě správnou cestou. Když posloucháš ty zlé, ublíží ti a svedou tě na scestí.“
Iktomi spřádal síť tak dlouhou, dokud nevyplnil celou obruč pravidelnou harmonickou síťkou s maličkou dírou uprostřed. Předal talisman Lakotovi s tím, aby jemu a jeho lidem pomáhal se sny, nápady a utříděním myšlenek.

Indiáni Siouxové dodnes vidí ve spletité pavoučí síti síť svého života.

Možná se jedná o vymyšlenou legendu, možná to bylo tenkrát úplně jinak, ale i tak jsem se zamilovala do toho jak vypadají, jak působí a jak fungují!

Jednoho dne jsem se rozhodla jít ještě hlouběji .. ;-) tak, že bych ho chtěla mít napořád u sebe.
Ne jako přívěsek, ne jako dekoraci v bytě nebo jako kryt a spořič na mobilu.  




www.aniesonge.com


https://www.coolcase.cz/Pouzdro-na-mobil-Sony-Xperia-M4-Aqua-E2303-HEAD-CASE-LAPAC-MORE-d103886.htm
Abych už napořád v životě byla doprovázena jen dobrými sny..! ... co Vás napadne jako první?
Dobře, tak já Vás nebudu napínat..
(fotka je ještě z doby, kdy probíhal proces hojení a můžu Vám prozradit i to, že rozhodně není vše úplně u konce)



Co Vy a Vaše sny?

Mimochodem, tenhle článek si dávám k narozeninám. Takže každý komentář od Vás bude pro mě nejkrásnějším dárkem!


Pac a pusu!


C.

21.10.15

Mumlavská podzimní procházka, plná vodopádů, mlhy a muchomůrek

Ahoj :)
ráda bych Vám dneska ukázala kousek té naší krásné české přírody. Minulý víkend jsem s přáteli navštívila Jizerské hory a Krkonoše. Výlet byl docela spontánně upečený v pátek večer a v sobotu ráno se vyrazilo :)
Domluvili jsme se, že podnikneme malý a větší výšlap. Už dopředu jsem tušila, že to bude parádní, a že se budu cestou kochat nádhernou krajinou, tak jsem oprášila Nikoňáka.
První cíl byla vyhlídka, rozhledna Černá studnice, která je nejvyšším vrcholem jednoho hřebene právě Jizerských hor (869 m. n.m). Cestu nahoru jsme zvolili netradiční, teda možná jsme omylem trochu bloudili, ale aspoň jsme po cestě potkali osamělý karavan a jeden funkční lom.


Na chatu jsme se vrátili unavení, spokojení, všichni totálně mokré boty, no jo městské děti :) Večer jsme si společnými silami uplácali a upekli nejlepší hamburgery široko daleko (že ani na fotce nejsou).
Další den jsme se vydaly na "větší výšlap" a to z Harrachova k Mumlavským vodopádům, odkud jsme pokračovali nahoru ke Krakonošově snídani až na Voseckou boudu. A pro geocachingové nadšence skončila cesta až za hranicemi v Polsku.


No co Vám budu povídat, ty kouzelný vodopády a nádhernou podzimní krajinu vidíte sami :) že jo?
Kilometrů bylo asi kolem 20 a i když jsem zvyklá chodit, byla jsem ráda, když jsme se ocitli zase zpátky na parkovišti u aut.
Ale doufám, že si to zase brzy zopakujeme, třeba v zimě :)

P.S. A jestli si říkáte, kde jsou ty muchomůrky, co jsem zmínila v nadpisu .. ták jsou v hezky uložené v hlavě, protože jsem si je zapomněla nahrát na blog :) pardooon!

Pac a pusu

C.

09.10.15

Můj příběh v deseti větách a o tom, jak se chci podívat s Terezkou do Osla!

Ahoj,


je to asi 15 minut, co jsem dočetla článek u mé oblíbené pekařky/blogerky Terezky (chtěla jsem napsat "bejkerky" jako "baker" (pekařka) v ženském rodě, ale vyznělo to spíš jako bejk/bejkerka).
A od TÉ doby mi tluče srdíčko jako o závod..
Ptáte se proč? Protože jsem se rozhodla zapojit se do soutěže, kterou vyhlásila a Vám se svěřit s mými deseti větami.


Článek od Terezky naleznete na jejím blogu Sweet Melange:
http://terez-theactualme.blogspot.cz/2015/10/je-mi-25-muj-pribeh-v-deseti-vetach.html


V listopadu tomu bude 28 let, co jsem se v Praze narodila - 16 měsíců po mě se narodila moje sis Adush, která momentálně objevuje americkou krásu a o 15 let později naší rodinu zkompletovala nejmladší Eli, o kterou se stará naše dokonalá máma.


Od malička mě doprovází zdravotní problémy, co se týká uší, sluchu a nedoslýchavosti - pronásleduje mě to vlastně až do dnešních dnů, kdy si musím dávat pozor, kdo na mě zrovna mluví, aby se vůbec dočkal odpovědi :) asi i proto jsem si jako malá raději četla, než abych někoho poslouchala.


Mládí a dospívání jsem si prožila asi jako každý teenager, bylo plné zážitků, lásek, dobrodružství i přešlapů, nešťastných lásek a falešných přátelství - z té doby mám však i svůj dospělácký sen (psát), který mi díkybohu zůstal, i když si za ním v současnosti nejdu naplno, ale spíše čekám na to, co mi život nachystá.


Ve dvaceti jsem se odstěhovala z vesnice od mamky, do Prahy k tátovi a pak do bytu se spolubydlící, kde jsem se snažila po gymnáziu neúspěšně, dostudovat informatiku na VŠE.


Do toho jsem se dvakrát zamilovala a prožívala si pár let bezstarostně a pár let se starostmi.


Z posledního vztahu mi zůstal tříletý psí mazlík Benjamin, se kterým společně válčíme už třetí měsíc s nemocí, která se pomalu, ale kurňa jistě, podepisuje na mé psychické pohodě a na jeho kůži.


Teď mám v životě poprvé svůj vlastní byt, kde jsem sama sobě královnou (teda až na to chlupatý princátko Benjiho).
A taky jsem už nějaký ten měsíc zaláskovaná do (nejhezčího) zahradníka, který mě na prvním rande provedl Prahou a na "druhém" mě okouzlil Londýnem.


V březnu 2013 jsem napsala úplně první článek na tenhle blog - byl o Benjaminovi a o tom, jak se dostal do naší smečky, a já začala psát o mých dobrodružstvích a objevila kouzlo blogování a hlavně pouto přátelství s ostatními bloggerkami, které mě provází každým dnem formou jejich článků
(tak jsem se dostala i k Tobě Terezko, tenkrát jsi mi napsala k jednomu článku komentář a já se Tě od té doby nepustila).


A dnes píšu na blog už s rozmyslem a s láskou, snažím se rozšířit si obzory (učím se vařit, učím se Benjiho venčit bez vodítka, snažím se nebát se a říkat na všechno "ano"), chci si určit nové malé životní cíle, abych se pak mohla ohlédnout a říct si .. "to stálo za to"!


Pac a pusu


C.