21.10.15

Mumlavská podzimní procházka, plná vodopádů, mlhy a muchomůrek

Ahoj :)
ráda bych Vám dneska ukázala kousek té naší krásné české přírody. Minulý víkend jsem s přáteli navštívila Jizerské hory a Krkonoše. Výlet byl docela spontánně upečený v pátek večer a v sobotu ráno se vyrazilo :)
Domluvili jsme se, že podnikneme malý a větší výšlap. Už dopředu jsem tušila, že to bude parádní, a že se budu cestou kochat nádhernou krajinou, tak jsem oprášila Nikoňáka.
První cíl byla vyhlídka, rozhledna Černá studnice, která je nejvyšším vrcholem jednoho hřebene právě Jizerských hor (869 m. n.m). Cestu nahoru jsme zvolili netradiční, teda možná jsme omylem trochu bloudili, ale aspoň jsme po cestě potkali osamělý karavan a jeden funkční lom.


Na chatu jsme se vrátili unavení, spokojení, všichni totálně mokré boty, no jo městské děti :) Večer jsme si společnými silami uplácali a upekli nejlepší hamburgery široko daleko (že ani na fotce nejsou).
Další den jsme se vydaly na "větší výšlap" a to z Harrachova k Mumlavským vodopádům, odkud jsme pokračovali nahoru ke Krakonošově snídani až na Voseckou boudu. A pro geocachingové nadšence skončila cesta až za hranicemi v Polsku.


No co Vám budu povídat, ty kouzelný vodopády a nádhernou podzimní krajinu vidíte sami :) že jo?
Kilometrů bylo asi kolem 20 a i když jsem zvyklá chodit, byla jsem ráda, když jsme se ocitli zase zpátky na parkovišti u aut.
Ale doufám, že si to zase brzy zopakujeme, třeba v zimě :)

P.S. A jestli si říkáte, kde jsou ty muchomůrky, co jsem zmínila v nadpisu .. ták jsou v hezky uložené v hlavě, protože jsem si je zapomněla nahrát na blog :) pardooon!

Pac a pusu

C.

09.10.15

Můj příběh v deseti větách a o tom, jak se chci podívat s Terezkou do Osla!

Ahoj,


je to asi 15 minut, co jsem dočetla článek u mé oblíbené pekařky/blogerky Terezky (chtěla jsem napsat "bejkerky" jako "baker" (pekařka) v ženském rodě, ale vyznělo to spíš jako bejk/bejkerka).
A od TÉ doby mi tluče srdíčko jako o závod..
Ptáte se proč? Protože jsem se rozhodla zapojit se do soutěže, kterou vyhlásila a Vám se svěřit s mými deseti větami.


Článek od Terezky naleznete na jejím blogu Sweet Melange:
http://terez-theactualme.blogspot.cz/2015/10/je-mi-25-muj-pribeh-v-deseti-vetach.html


V listopadu tomu bude 28 let, co jsem se v Praze narodila - 16 měsíců po mě se narodila moje sis Adush, která momentálně objevuje americkou krásu a o 15 let později naší rodinu zkompletovala nejmladší Eli, o kterou se stará naše dokonalá máma.


Od malička mě doprovází zdravotní problémy, co se týká uší, sluchu a nedoslýchavosti - pronásleduje mě to vlastně až do dnešních dnů, kdy si musím dávat pozor, kdo na mě zrovna mluví, aby se vůbec dočkal odpovědi :) asi i proto jsem si jako malá raději četla, než abych někoho poslouchala.


Mládí a dospívání jsem si prožila asi jako každý teenager, bylo plné zážitků, lásek, dobrodružství i přešlapů, nešťastných lásek a falešných přátelství - z té doby mám však i svůj dospělácký sen (psát), který mi díkybohu zůstal, i když si za ním v současnosti nejdu naplno, ale spíše čekám na to, co mi život nachystá.


Ve dvaceti jsem se odstěhovala z vesnice od mamky, do Prahy k tátovi a pak do bytu se spolubydlící, kde jsem se snažila po gymnáziu neúspěšně, dostudovat informatiku na VŠE.


Do toho jsem se dvakrát zamilovala a prožívala si pár let bezstarostně a pár let se starostmi.


Z posledního vztahu mi zůstal tříletý psí mazlík Benjamin, se kterým společně válčíme už třetí měsíc s nemocí, která se pomalu, ale kurňa jistě, podepisuje na mé psychické pohodě a na jeho kůži.


Teď mám v životě poprvé svůj vlastní byt, kde jsem sama sobě královnou (teda až na to chlupatý princátko Benjiho).
A taky jsem už nějaký ten měsíc zaláskovaná do (nejhezčího) zahradníka, který mě na prvním rande provedl Prahou a na "druhém" mě okouzlil Londýnem.


V březnu 2013 jsem napsala úplně první článek na tenhle blog - byl o Benjaminovi a o tom, jak se dostal do naší smečky, a já začala psát o mých dobrodružstvích a objevila kouzlo blogování a hlavně pouto přátelství s ostatními bloggerkami, které mě provází každým dnem formou jejich článků
(tak jsem se dostala i k Tobě Terezko, tenkrát jsi mi napsala k jednomu článku komentář a já se Tě od té doby nepustila).


A dnes píšu na blog už s rozmyslem a s láskou, snažím se rozšířit si obzory (učím se vařit, učím se Benjiho venčit bez vodítka, snažím se nebát se a říkat na všechno "ano"), chci si určit nové malé životní cíle, abych se pak mohla ohlédnout a říct si .. "to stálo za to"!


Pac a pusu


C.