Red hair

Dnes je tomu přesně měsíc, co jsem na blog napsala poslední článek.

Tuhle blogovací pauzu jsem si nedala naschvál, ale nějak to prostě vyplynulo.

Ne, že by nebylo o čem psát, ale jednou za čas si potřebuje člověk utřídit myšlenky a pročistit hlavu.

 

A když už jsme u té hlavy :)  pár událostí se přihodilo.. a to doslova tragických! Ale nebojte, má to šťastný konec.

 

Jestli sledujete můj FB a Instagram, tak už asi tušíte, o čem to tu bude :)

 

Před svátky jsem chtěla být za fešandu bez odrostů na svých (v tu dobu docela ucházejících) blond vlasech. A protože před Vánoci nikdo nemá (nebo jo?) čas/peníze na kadeřnici, tak jsem zašla do drogérie a vybrala si barvu na vlasy.

 

Už jsem to takto udělala nespočetněkrát.. a taky naposledy!

 

Po umytí vlasů jsem místo vytoužené blonďaté barvy našla na hlavě zlatý ostrůvek a šedivé prameny. Žádný nádech, odlesk nebo tón, ale na férovku šedivé vlasy!

Takhle přeci nemůžu mezi lidi!

Prvotní šok vystřídal pocit klidu, když jsem vyšla ven a viděla, že má kadeřnice vedle ve vchodě otevřeno! Bohužel .. bylo před svátky, víkend, odpoledne. A že prostě jen na objednání.

 

Tak jsem vyrazila se Slávistou do našeho obchodního centra, že koupíme jinou barvu, a že to prostě zachráním. Když jsme vybírali, jakou barvu by moje vlasy snesly, shodli jsme se (já teda moc ne) na tmavším odstínu – to musí pomoct!

 

Vybrala jsem si přirozeně plavý odstín od Syossu, netrpělivě čekala až barva dokončí svůj proces, a pak mi při smývání barvy vyhrkly do očí slzy.. bylo to poprvé, co jsem nezářila světlou barvou, ale tmavou, myší, obyčejnou.

I přes tato muka, to, pro moji hlavu bylo přijatelnější řešení, než šílená šedá.

 

Tenhle stav trval cca do konce ledna. Vlasy ač plavé byly stále takové bez života, nevýrazné a já začala koketovat s myšlenkou, že když změna, tak pořádná.

 

V tu dobu jste na FB mohli najít tenhle obrázek:

Doufala jsem, že tahle změna už bude definitivní, moje vlasy oživí a budu mít klid.

No co, si budeme povídat, barva chytla místo slibované teplé měděné na světlou růžovou a to jen na části vlasů – ty zničené šedé tam prostě někde uvnitř byly. I s tím by se čistě teoreticky dalo žít.

To bych to ale nesměla být já :)

 

Tak jsem se včera svěřila do rukou profesionálky, své dvorní kadeřnice Lucie (Studio LUVE ) už asi 1,5 roku, která mě konečně zachránila a vytvořila přesně TO, co bylo potřeba!

Vlasy mi opečovávala maskou, prostříhala a SPRÁVNĚ OBARVILA … a tady je výsledek:

 

  

Jsem zvědavá, jak dlouho mi tohle vydrží :)

A jaké životní změny potkaly v lednu Vás?

 

Jo a takhle na to koukal Benji!

 

 

 

Pac a pusu

 

C.