Sáhnout si na dno dosažením vrcholu III.část

Ano, čtete správně ... po první části rovnou třetí. Druhý záchytný bod jsme kvůli nepřízni počasí museli vynechat. Ale o to víc mi výlet na Liberecko přišel kouzelnější ...

A to z hned více důvodů, které mě s tímhle krajem spojují:

• s little sis jsme jezdili k prababičce na prázdniny (nezapomenutelné vzpomínky Mauc!)
• první pusa
• první velká láska
• první cigareta
• moje ztracené mládí
• a teď poprvé výšlap na Ještěd

Cestu nám opět krásně naplánovala sousedka Kačenka, vyráželi jsme poměrně pozdě - takže jsme na cestu byli odpočatí a vyspalí do růžova :) A v sestavě 6 lidí a pes se cestovalo krásně.

Větší část trasy jsme jeli busem Student Agency z CČM a poté nás čekala tramvaj z Liberce "pod" Ještěd a samotná pěší část.

A to by nebyl Benjamin, aby hned na začátku neudělal trapas, že jo :)
Jelikož jsme na Benjiho ještě nesehnali náhubek, měli jsme pro sichr tašku. Při nástupu do tramvaje jsem vzala Benjiho do náruče, jako že to projde.
Jenže pan tramvaják (zdravím!) se mě stroze zeptal, kde mám na psa košík. Já na to pohotově, že to je dobrý, že ho dám do tašky. To pánovi nestačilo a zase spustil:

"Vy jste mě slečno špatně pochopila, já říkal košík, né tašku"

Tak to jsme na sebe zůstali všichni nechápavě koukat. Protože jestli tou tramvají nepojedeme, čeká nás místo pěkné procházky sebevražedná trasa.

Takže jsem nasadila psí oči, Benjiho do tašky a pan tramvaják nás nakonec do tramvaje pustil.
Ale neodpustil si hlášení o košíku či přepravní tašce. Pche.. maloměsto :-)

Jen co jsme vystoupili, měli jsme na očích cíl naší cesty ... motivace jako prase!
Počasí nám přálo až až, a nebýt Slávistových nadávek na všechny a všechno (což, už je standard, že?) tak byl výlet dokonalý!
Po cestě jsme potkali jak mladé, tak staré, bloudící, motorkáře i budoucí štěňátko našich sousedů :)

Odměnou nám nahoře byl úžasný výhled a zasloužený odpočinek před zpáteční cestou.
Tu nám samozřejmě zpestřil odlov kešek, festivalová kapela v zapomenuté vesnici a smrtící limit do odjezdu zpátečního autobusu.

 

Domů jsme dorazili k.o. - ale ten pocit? K nezaplacení!
Jak si užíváte Vy tohle dokonalý počasí? U vody? Učením?


Pac a pusu

C.