Jak jsme cestovali MHD

Normálně jezdíme všude autem. Na nákup, na poštu, na návštěvy, na chajdu..

Teda já moc neřídím, mám respekt z těch čtyř kol :-)

No, ale když někdo naše „drahé“ autí odvelí do věčných lovišť, nezbývá celé naší rodince nic jiného než cestovat městskou hromadnou dopravou.

Jak už asi víte, „rodinka“ znamená já, Slávista a Benjamin.

• Já do MHD můžu – mám otevírací kartu (opencard).
• Slávista do MHD nemůže – nemá ho rád a musí si kupovat jízdenky.
• Benji do MHD nesmí – protože pes!

Když Slávista vyslovil myšlenku, že bychom mohli jet i s Benjim autobusem, tak mi došla slova.

A pak jsem spustila:

„Vždyť nemá košík.“

„A ani nemáme tašku.“

„A kde mu koupíš lístek?“

„A co když přijde revizor?“

A Slávista?

„No, tak ho dám do batohu.“

Tak ho dal do batohu a jeli jsme ;-)

Benjimu cesta nevadila (pokud tedy nepočítám to, že vykulil oči a klepala se mu ouška). Revizora jsme nepotkali, řiidič si nás nevšiml a největší radost měly asi děti, které cestovaly s maminkami ze školek.

… no jo,  pes v batohu :-)

Cože? Autobus?

Do budoucna řešíme otázku náhubek vs. taška. U mě vyhrál na plné čáře náhubek, protože nést sice malého, ale šestikilového psa kamkoliv se trochu pronese.

A zvlášť, když někam jedeme, vezu ještě tašky.

Jenže Benji je tibetský španěl. A najděte mi náhubek na takového prcka :-) … kterému je čivaví rozměr malej. Takže nás čeká v nejbližší době tour de zverimex a budeme zkoušet ;-)

Tak držte tlamu palce 

A jak cestujete se svými miláčky Vy?

My dream

Když se dospělí ptají svých dětí, čím chtějí být, až vyrostou, vypadá to asi tak jako u mé sousední rodiny:

Maty (skoro 4 roky) za svůj krátký život „vystřídal“ už desítky povolání :) Začal érou policisty,  hasiče a popeláře a tento týden si dokonce vybral agenta tajných služeb. Co na tom, že Benjamina využíval jako komisaře Rexe :)

Já si bohužel nepamatuji, čím jsem chtěla být jako malá holka … možná to byla princezna, ale vážně neutuším. Vybavuji si, že až když jsem byla starší, že jsem milovala ranní show v rádiu, Těžkýho Pokondra a Kelly Family. V dnešní době rádio moc neposlouchám, za to písničky od Romana Ondráčka a Miloše Pokorného znám nazpaměť. No a Kelly Family? To už není ani vintage :)

Ale, co si určitě pamatuji, je, že jsem chtěla psát, být novinářka, psát články, být spisovatelka, psát knihy. Jenže vzhledem k tomu, že SŠ i VŠ jsem si vybrala absolutně mimo tenhle směr, k tomu samozřejmě nikdy nedošlo. Psala jsem si povídky sešitu, Harryho Pottera jsem měla přečteného i pozpátku..

Až později jsem se naučila, že tohle nestačí.

Nestačí mít jen sen.

A hlavně, není to to nejdůležitější.

Je správné mít svůj sen, svůj cíl. Ale hlavní je směr a cesta, kterými se za svým snem vydáváte.

Není podstatné, že jste zpěvačka, je důležité se prozpívat k tomu jí být.

Stejně jako nejde být z fleku spisovatel.

Díky bohu za moderní dobu, za internet a za možnost blogovat :)

To jediné mi z mého snu „zbylo“.

Ale co já vím, třeba to někam povede … 

A čím jste chtěli být Vy, když jste byli malí prcci?

Pac a pusu

C.

Winter

Ačkoliv to vypadá, jako by se zima někde zasekla, my jsme si pro zimu šli naproti … procházkou k labutím do historického centra Prahy.

Prahu miluju, neodstěhovala bych se z ní ani za milion :-) … leda že mi někdo nabídl pobyt v JůEseJ nebo v zemi královny.

Pořádnými procházkami jsme letos teprve začali, ale doufám, že budou pokračovat ve stejném duchu a četnosti po celý rok. Už jen proto, že je to pro mě možnost se vyřádit s foťákem, nebo proto, aby si mohl Benjamin rozšířit svůj psí svět :-)

Procházka startovala na Střeleckém ostrově a pokračovali jsme až na Kampu. Možná to není dálka, ale cesta nám trvala určitě dvě hodiny :-) no jo, Benji byl na špagátku, ale Maty ne :-P

Kdo neviděl fotky na mém FB nebo Instagramu, může se pokochat tady:

 

A co Vy? Jaké je Vaše oblíbené místo na procházky? 

Pac a pusu

C.

Life is beautiful ...

Tenhle článek bude trošku netradiční, raději na to upozorňuji již v úvodu, abyste si v průběhu čtení neklepali na čelo :)

Nechci bilancovat s tím, jaký byl rok 2013, i když bez menšího souhrnu by to asi nešlo. Průměrně byl tento rok milý, tu a tam plný překvapení a nových zážitků..
Jenže k závěru roku proběhl sled událostí, který mi tuhle "statistiku" těžce narušil. Tři nejmilovanější členové mé rodiny bourali v autě, nezávisle na sobě, různými způsoby..
Děkuji bohu (ač blízcí vědí, že nevěřím), že se nikomu nic vážného nestalo.
Moc jsem se těšila až tedy 2013 skončí a my budeme smět začít "tabula rasa" v novém roce 2014.

Myslím, že by si každý z nás měl uvědomit, že žijeme jen jednou. A trochu si to každý den připomínat.
Stačí maličkost, uvědomit si, že ač se nám tenhle den/týden/měsíc nevydařil podle představ, jsou před námi stovky dalších dnů, které si můžeme užít naplno.

Proto bych Vám chtěla touto cestou ukázat, že na tom záleží.
Záleží na tom, když máte kolem sebe své blízké, že pracujete v práci, kterou máte rádi, že máte svou střechu nad hlavou a prostě tak.

Proto vím, že si budu snažit každý den zpestřit nějakou maličkostí, která mi připomene, že jsem tady a žiju svůj život, tak jak chci.
Možná tak trochu nestereo.
Prostě jinak.

A už určitě vím jak začnu :-)

• Co třeba jeden nalakovaný nehet jinou barvou než ostatní?
• Co třeba slavnostní účes do práce, i když je to naprosto zbytečné?
• Poslechout si v zimě písničku, na kterou jste loni v létě tančili :)
• A nebo upéct spousty muffinů a rozdat je přátelům?
• Užít si procházku i v deštivém dni..
• Nebo snad si jen tak sednout do křesla s hrnkem kávy a zasnít se..

Už zase kvete ... po třetí :)

Víc takových fotek, pohledů a hlavně vzpomínek!

Milion? Stačí i čokoládový!

Vánoce skončily ... rok začíná!

I tak vypadá štěstí..

Příslib novým začátkům..

Chvíle pohody

Umění odpočívat

2014

Všechno jde..

Přeji Vám spousty netradičních zážitků v novém roce!

Pac a pusu

C.