Jak jsme cestovali MHD

Normálně jezdíme všude autem. Na nákup, na poštu, na návštěvy, na chajdu..

Teda já moc neřídím, mám respekt z těch čtyř kol :-)

No, ale když někdo naše „drahé“ autí odvelí do věčných lovišť, nezbývá celé naší rodince nic jiného než cestovat městskou hromadnou dopravou.

Jak už asi víte, „rodinka“ znamená já, Slávista a Benjamin.

• Já do MHD můžu – mám otevírací kartu (opencard).
• Slávista do MHD nemůže – nemá ho rád a musí si kupovat jízdenky.
• Benji do MHD nesmí – protože pes!

Když Slávista vyslovil myšlenku, že bychom mohli jet i s Benjim autobusem, tak mi došla slova.

A pak jsem spustila:

„Vždyť nemá košík.“

„A ani nemáme tašku.“

„A kde mu koupíš lístek?“

„A co když přijde revizor?“

A Slávista?

„No, tak ho dám do batohu.“

Tak ho dal do batohu a jeli jsme ;-)

Benjimu cesta nevadila (pokud tedy nepočítám to, že vykulil oči a klepala se mu ouška). Revizora jsme nepotkali, řiidič si nás nevšiml a největší radost měly asi děti, které cestovaly s maminkami ze školek.

… no jo,  pes v batohu :-)

Cože? Autobus?

Do budoucna řešíme otázku náhubek vs. taška. U mě vyhrál na plné čáře náhubek, protože nést sice malého, ale šestikilového psa kamkoliv se trochu pronese.

A zvlášť, když někam jedeme, vezu ještě tašky.

Jenže Benji je tibetský španěl. A najděte mi náhubek na takového prcka :-) … kterému je čivaví rozměr malej. Takže nás čeká v nejbližší době tour de zverimex a budeme zkoušet ;-)

Tak držte tlamu palce 

A jak cestujete se svými miláčky Vy?