Poslední výlet do Berouna

Hned na úvod bych chtěla upřesnit pár maličkostí... Jsem pražanda! Narodila jsem se v Praze,  žila jsem a žiji v Praze. Tedy až na to desetileté období, kdy jsem s rodinou bydlela na malé vesničce u Mělníka/u ;-)
Jenže moje občanka má na tohle trochu jiný názor. Má na sobě totiž (snad jen dočasně) nesmazatalně zapsáno v kolonce trvalé bydliště: Beroun!  

Beroun

Proč? Za studií na VŠE jsem nechtěla přijít o stípko, a protože jsem již bydlela v Praze a nic bych nedostala, papírově jsem musela žít out of Prague.
A teď už konečně k výletováni do Berouna ;-)
Vzhledem k tomu,  že jsem až do dnešního dne byla osoba samostatně výdělečně činná, veškeré oficiality musely proběhnout na úřadech v Berouně.
Byla jsem, jsem a budu vždycky blond.
Podle toho moje cesty do tohoto, jinak krásného města, vypadaly ;-)

Jednu, tu (snad) poslední, vám tu hezky povypravím. Ale ještě před tím se mi v Berouně přihodilo více "humorných" zážitků. Třeba to, jak jsem si šla založit podnikatelský účet do banky bez výpisu z živnostenského listu.
Poradkyně v bance: "Ale to nevadí,  naproti je Czech point a oni vám to za chvilku vytisknou." 
A tak jsem šla, v peněžence posledních sto korun, a v hlavě myšlenka,  že za to zaplatím určitě maximálně 50kč. Paní na CP mi to vytiskla,  podala mi účtenku a mě polil pot.
Ani nevím jestli studený nebo horký.  Jasně, zaplatila jsem poslední stovkou.
A tím pádem jsem neměla na buran bus zpět... o hodinu později pro mě musel přijet Slávista šéfovým autem uprostřed pracovní doby. Díky díky díky!
To že si od té doby beru s sebou snad celou výplatu je jasný ;-)
A že si pletu úřad živnostenský s finančním a sociální správu s pracákem nebo úřad,  kde se vydávají občanky s policejní ohlašovnou už je maličkost. Jen je každý na opačném konci města ;-)

No a dnes jsem měla to potěšení jet do Berouna zrušit živnostenské oprávnění.  Vstávala jsem v pět,  abych tam byla v osm.
Cesta tam byla v pohodě, paní na správném úřadě mi pomohla i mimo úřední dny (dnes je totiž čtvrtek), trefila jsem i do zdravotní pojišťovny a na správu sociálního zabezpečení.  Po cestě na autobus jsem chtěla  hledat kešky, ale ani s navigací jsem si to netroufla.
Ještě bych došla na ten konec Berouna, odkud už bych se nikdy nemusela vrátit!
Po cestě na autobus jsem si ještě stihla koupit turistickou vizitku v "i" a také jsem objevila maličkou palačinkárnu, kde mají stoly ze starých šicích strojů. Tam jsem si objednala výborné kafíčko.
Cestou přes most jsem potkala houf kachniček, udělala pár fotek, co v buse dám na instagram a měla jsem radost, že dnešní výlet dopadl tááááák dobře :)

Kačenky :)

I love café

Jenže!! ... nevím číslo autobusu, nevím číslo stanoviště, nevím jestli to jede do Butovic nebo na Zličín! Zbývají 4 minuty do příjezdu autobusu a já nevím kam přijede, na mobilu jsem samou nervozitou nemohla nic najít, natož ještě s kelímkem v ruce!
Obcházím stanoviště po stanovišti, zjišťuji, že správné bylo to poslední a bus číslo C19... uf!
Přijíždí buranbus číslo C19 - jé super, je skoro prázdný, tak jsem se těšila, že si sednu.
Jenže!! ... cílová stanice Počáply, cože? Aha, to nebude v Praze.
Naštěstí za ním jela další C19 přímo do stanice Nové Butovice "M" a samozřejmě plně obsazený :-(
Nastupovala jsem jako první, musela jsem si stoupnout do uličky, za mnou paní objevila poslední místo vzadu ... sakra, mohla jsem sedět.
No autobus se rozjel, já na v botičkách na podpatcích jela snad tisíc kilometrů v kymácejícím se buse, do jedné ruky jsem chytala křeč, jak jsem se pevně držela, a v druhé ruce kelímek .. kde mi chladlo to dobroučký kafe.
Napila jsem se až když autobus zastavil ...
V Praze!